Fotbal
Tahle hra je mým opravdovým favoritem, ale prozatím jsem nenašla žádného dobrého soupeře.
Přišla jsem jí na chuť letos na Slovensku. Paniččin bratránek Luky tam neustále hrál s někým tuto zábavnou hru. Hned jak jsem ho uviděla, byla jsem nadšená a chtěla se přidat. Byl na můj vkus dost pomalý (přeci jen jsou mu už 4 roky, tak by to měl zvládat lépe než já - které je teprve rok a kousek!!), a tak byl míč ihned v mé práci. Pokoušela jsem se ho zpracovat a všechny okolo, co se ke mně chtěli přiblížit jsem odháněla hrůzostrašným vrčením. Panička se ale nenechala, míč mi sebrala a mě přivázala, abych prý jim nekazila hru nebo neprokousla balón!!!! Vždycky ale když pak začali hrát, jsem se pokusila přidat. Přidávala jsem se tak dlouho, až mi panička koupila můj vlastní míč!!! Nutno dodat, že mě ale nebaví hrát samotnou, takže tím, že mám svůj míč, se mé přidávání ke hře nevyřešilo.
Po příjezdu domů jsme si s paničkou fotbal rády zahrály a ona z této hry udělala jakousi formu odměny, když při výcviku poslouchám. Mě to moc baví, ale ONA fotbalu moc nerozumí. Neustále podvádí!! Bere míč do rukou a dělá si srandu z mé obrany. Její podvádění mě dokáže pěkně vytočit, takže se občas neudržím a kousnu jí do nohy. Ona pak ale zase řve, že já fauluju. Takže... kdyby někdo z vás psích občanů (nebo i páníčků - ovšem mužského pokolení, protože ženský - kromě mě - fotbalu vůbec nerozumí) měl zájem se mnou sehrát zápas, klidně se ozvěte - paničku ráda nechám sedět na střídačce.
