Aportování
Takže....tento sport jsem objevila (s přičiněním paničky) již jako malé štěně. Začala po mně vyžadovat, abych jí přinášela své hračky. Nejprve jsem absolutně nevěděla, co to jako dělá. Čím více se snažila vysvětlovat, co po mně žádá, tím více mě utvrzovala v přesvědčení, že se zbláznila. Proč mi sakra bere věci a zahazuje je!?!?!
Vždy jsem si pro ně vzteky doběhla a pak hurá pryč, aby chudáka hračku zase někam nezahodila. Legrace byla i v tom, že se mě nějaký čas pokoušela s hračkou chytit - samozřejmě neměla šanci, a tak to k mé smůle po pár pokusech vzdala. Smysl přinesení jsem pochopila, až když mi ukázala, že má v ruce piškoty. Tato výměna se mi zdála více než spravedlivá, a tak jsem na její "hru" s hračkami přistoupila.
Myslela jsem, že tímto jsem se dostala v aportování na nejvyšší level, ale to jsem se spletla. Ona to chtěla ještě vytuningovat. Doma přede mě položila 3 nejoblíbenější hračky - želvu, uzel a pískací čepici. Začala po mě chtít, abych přinesla o co mě požádá. No co, za fůru piškotů jsem se naučila i toto.
Postupem času zjistila ona i já, že mě běhání za pohybujícím se předmětem baví a že se ze mě stává malý jack russel. Objednala mi proto přes internet házeč míčků Chuck it! Hrozně mě běhání za míčkem baví. Ještě jsme doma měly jeden takový míček takže teď když přinesu jeden, vyplivnu u paničky a ona už hází další. Taková rychlá výměna =o).
Dá se to s úspěchem provozovat i v největším parnu. Naučila jsem se letos v létě aportovat i z vody. Takže závěrem tento sport mohu jen doporučit. I když teď nad tím tak přemýšlím, že panička už mě pěkně šidí o piškoty...tak s tím teda musím něco udělat!!
