Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Moje panička se jmenuje Monika. Hrozně moc a hrozně dlouho si přála pejska, prý spřízněnou dušičku, která by jí byla vždycky nablízku.

Panička konečně dostudovala vysokou školu a je z ní ten magor (ale to ostatně byla i před tím, co si budeme povídat =o). Má na mě teď mnohem víc času a opět se spolu učíme nové věci a triky. Chodí i do práce, abychom měly co jíst (teda hlavně já). Splnila si svůj dětský sen a pracuje jako učitelka v MŠ a moc ji to prý baví (mě by taky bavilo štěkat a honit ty malý děcka =o).

A teď jak to bylo se zvířaty v paniččině rodině:

U paničky doma bylo od roku 1997 povoleno jen jedno zvíře - kočka. Lépe řečeno kocour (kočka by mohla mít koťata, což bylo nepřípustné). "Panička" Monika, "strejda" Tomáš a jejich tatínek si prostě jednou vzali od známých zrzavé stvoření a pojmenovali ho Čiko. Bylo to přes velikánské protesty paniččiny maminky ("Zvíře v domě - neexistuje!!). Koťátko to bylo ale velmi roztomilé, takže paničky matinka ho vzala na milost a on se ve velkém finále stal jejím miláčkem. Čiko u nich byl asi 3 roky, ale protože byl velice krásný a také přátelský jednoho dne se ho večer nedovolali. Dodnes si myslí, že jim ho někdo ukradl. Čiko se od domova nikdy moc nevzdaloval a spát chodil vždy domů. Paničky maminka to obrečela a jen co to šlo, pořídila si dalšího zrzounka. Hádejte, jak ho pojmenovala - no jo, zase to byl Čiko, tentokrát druhý =o)). Z tohohle kocoura ale nevyrostlo milé, přátelské a mazlivé zvířátko. Paničky maminka ho rozmazlovala a dopadlo to tak, že je z něj "vyčůranej zmeteček", "poseroutka", co se bojí všech zvířat větších než průměrný pták, a mazlit se taky moc neumí - ale což, i přesto ho mají rádi. U jednoho zvířátka zůstalo 7 let.

Na jaře 2007 si panička říkala, že by si mohla konečně mohla pořídit vlastního pejska - prvního v tomto domě. Zdála se jí na to docela vhodná doba, protože učení už moc neměla a času byl taky dostatek, a maminka se zdála už delší dobu být v lepším rozmaru, a tak začala pátrat na internetu. Rasu měla jasnou - kokršpaněl se jí vždycky líbil a velikostí taky odpovídal představám. Bohužel ale stále nemohla najít nikoho, kdo by měl zrovna nepapírovou (studentka nemá dost peněz a s rodiči nemohla počítat), zlatou fenku. Napsala tedy inzerát a hned se jí ozvala jedna paní z Mýta u Rokycan - poslala fotky..naše i naší maminky.

A bylo rozhodnuto - v polovině července 2007 si pro mne přijede. Téměř 2,5 měsíce to panička držela v tajnosti - bála se, co tomu řekne její maminka (přeci jen je to její dům, její zahrada), ale než odjela začátkem července na tábor s dětmi, tak jí to řekla. Maminka moc nadšená nebyla, ale nakonec se s tím smířila.

18.7.2007 si pro mě přijela. Byla blonďatá a řeknu vám, že já moc dobře věděla, proč tu je a moc se mi k ní právě proto nechtělo. Teď jsem ale moc ráda, že jsem s ní tenkrát jela a dostala se do této rodinky.

A teď trochu o tom, jaká vlastně je ta moje "panička". Řeknu vám, že někdy docela přísná, ale na druhou stranu hodná, milá a kamarádská. Moc dobře vím, že pánem v naší smečce je ona a že není radno neposlouchat. Občas se nezdráhá mi vlepit pár facek, ale to víte, že ne jen tak...přiznávám, že někdy dělám věci, za které si to opravdu zasloužím.

Naučila mě taky spoustu nového a když na mě mluví, vím přesně, co po mě chce, protože používá jen ta slova, která znám, a že jich neznám málo. Je to dobrá učitelka..to se hned pozná. Tak třeba mě naučila slyšet na jméno a na pískání a přijít, umím povely - "vyčůrej se", "sedni", "lehni", "daun", "vstaň", "dej pac", "druhou pac", "fuj", "nesmíš", "štěkni", "ke mně", "k noze", "hají", "válej sudy", "hop", "popros", "hledej", "přines" (rozlišuju tři hračky - čepici, želvu a uzel), "jdi do pelíšku", "dej pusinku", "plazíme se", "zůstaň", "čekej", "volno", "mávej", "drž", "pusť". Umím jít u nohy s vodítkem i bez něj, vyskočit paničce do náručí, procházet slalomem paničce mezi nohama a osmičku mezi rozkročenýma nohama, vyskočit paničce na záda, když klečí na čtyřech a vyskočit jí na klín, když sedí. Když řekne: "Ty nehlídáš?", běžím rychle ke dveřím, podívat se, kdo to přišel. Koupila si knížku od Kyry Sundanceové "101 psích triků, tak máme pořád co dělat.

Jinak si se mnou ráda hraje a občas ji i přesvědčím, že právě teď je vhodná doba na hraní - tím že jí s hračkami narážím do nohou. Bere mě na dlouhé procházky, ráda mi kupuje nové a nové věci. Jsem prostě její láska.

Bere mě s sebou na mnoho zajímavých míst a celkem často výletíme. Jsem moc zvědavá, co mě s ní ještě čeká zajímavého. Jinak má ráda lyžování, bruslení (v létě i v zimě), pokec s kamarády, tancování, zpívání, ale teď jsem její hlavní zálibou JÁ. Už taky přemýšlí, že by si ke mně pořídila ještě jednoho ušatého kamaráda(-ku). V plánu je černá kokří slečinka.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A-B-C-D Vitamin!

(Martin, 15. 10. 2008 21:56)

Ahoj Moni, tak jsem si tě vygooglil. Zrovna poslouchám abcd vitamin a vzpomněl jsem si na tebe a chtěl jsem ti to poslat pro radost mailem. Našel jsem sice hordu tvých příspěvků o kokrech a fotečky z Dolňásku :-) , ale ne kontakt na tebe. Pošli mi ho třeba na icq 138555130, dík a měj se.

já a moje panička

(Amy, 28. 1. 2008 19:31)

Brandy, já to měla podobně, jenže panička to vyřešila fikaně:)v pátek si mě našla ,v sobotu se přišla podívat(přitom doma zatajila že už jsem "zralá" pro odvoz:)a vzala sebou taťku, který byl proti druhému pesovi(mám doma starší kámošku kníračku Iris).samozřejmě kouzlu mé osobnosti neodolal a vezli si mě domů!