Naše trápení...
Ahoj všichni,
O tomto vám napíše moje panička, protože je to prý vážná věc a není zde na místě můj psí humor.
Tak..celý týden přemýšlím nad tím, jak a co sem vlastně o naší tragédii napsat.
Ani se mi to sem vlastně psát nechce, protože když na to pomyslím, chytne mě depka, jaká že jsem to nezodpovědná blbka (hm, dokonce se mi to i rýmuje =o(.
Jak je již známo, Brandy hárá. Minulý týden v neděli se nám pod vraty podhrabal sousedův vořech a zařídil tak Brandy pěknou cestičku k útěku na svobodu. Pak už to šlo ráz na ráz a než jsme si toho stačili všimnout, ti dva se rozhodli, že je vcelku krásný den k plození potomků. Ani nevíme, jaké to mělo trvání, protože pod mým mylným dojmem, že máme kvalitní oplocení a že přeci děláme na stavbě, tak ji neustále má někdo na očích, byla Brandy na zahradě docela dlouho. S hysterickým brekem jsem ji dotáhla domů a vůbec nevěděla, co si s nechutným, oslintaným a ufuněným stvořením mám počít. Nechtělo se mi věřit, že z mého piplaného a milovaného drobečka je zbouchnutá špinavá chlupatá koule. Až brácha volal na veterinu (já nebyla schopná), kde nám toho ovšem taky moc nesdělili, protože byla neděle a brala to veterinářova žena. Jen že máme 25. den přijít na sono a dozvědět se, jestli opravdu čekáme malé voříšky. Postupně jsem se pomocí jedné diskuze domákla, jaké mám vlastně možnosti.
1) Jet hned v pondělí na potratovou injekci – která je prý ale pěkné svinstvo.
2) Počkat až Brandy dohárá a dát ji rovnou vykastrovat, aniž bych věděla, jestli je opravdu březí.
3) Počkat do 25. dne, na sonu zjistit, co a jak, a pak buď dát nebo nedat potratové injekce.
4) Nechat Brandy porodit a snažit se udat „neudatelné“ vořeší potomstvo, které by beztak mohl potkat špatný osud v útulku.
Všechny možnosti jsou na h….o a dost jsem přemýšlela nad kastrací, ale vadí mi, že bych to udělala, aniž bych znala pravdu a prozatím se mi tu chuděru nechce nechat trápit, když by taky březí být nemusela. Rozhodla jsem se tedy počkat na sono a dál se poradím na místě s veterinářem.
Asi nejhorší bylo, že Brandy za mnou ten nešťastný den stále chodila a pokládala mi hlavu na klín, jakoby říkala: „Proč bulíš? Proč z toho nemáš taky takovou radost jako já?!?“
Brandule má teď (pozdě,ale přece) přísný vycházkový režim. I na zahradu chodí na vodítku – už tak jsem paranoidní (ale nikdy nevíte, co se může stát). Nejvíc mi na tom ale vadí přístup souseda. Pes se tu neustále potuluje a brousí kolem našeho domu. Ví, že mu utíká (prý dírou v plotě), ale nic s tím nedělá a ještě z toho má srandu, že se pejsek chodí sám venčit. Vím, že ten pes za to nemůže, ale nejradši bych ho vzala vyvenčit někam hodně daleko a bez obojku. Myslím, že by si toho majitel ani nevšiml…
Komentáře
Přehled komentářů
vůbec vám tuhle situaci nezávidíme a držíme palečky, aby to v každém případě dopadlo co nejlíp. Já mám o Amy taky strach, navíc se okolo ní dost motá jeden špringl a taková puberťačka zmítaná hormonama je neuhlídatelná-kolegyně nedávno neuhlídala roční šeltinku, tak mají 2 štěnda neurčitelné rasy. Já jsem tenhle problém měla s kočkou, doktor mi řekl, že měsíc po porodu mu mám zavolat a domluvíme se na kastraci a ta mrcha přesně ten měsíc dodržela-načapala jsme ji přímo při činu:(Tak přeju pevné nervy a ať už se rozhodnete jakkoliv, na všem se dá najít pozitivum!
holky moje,
(Kačí a Amy, 23. 10. 2008 21:03)