Dovolená na Slovensku
V pátek 13.6.2008 jsem pojala podezření, že se s paničkou někam chystáme, protože ona od rána lítala mezi taškami, hromadami s oblečením a dalšími nezbytnostmi. Nejdřív jsem byla naštvaná, protože jsem si myslela, že nikam nejedu. Nedostala jsem na krk obojek, ani vodítko nepřipravovala - tak ve mě byla malá dušička, že mě tu snad hodlá nechat. Ona ale nechtěla, abych se jí pletla pod nohy, protože já už pak chci hned vyrazit za dobrodružstvím, a to jsem si ještě musela počkat. Ale jak mi začala přemísťovat pelíšek, schovávat hračky do tašky a odměřovat 
granule, tak mi to bylo jasné. NĚKAM SE JEDE!!
Ona ale nečekaně změnila plány!!! Začala se šlechtit, malovat a oblékat do džín (ty nesnášim!). Normálně mě sprostě zavřela doma a odfrčela si do Prahy za tetou Májou na módní přehlídku, kterou pořádala její škola. No, co vám budu povídat, naštvala mě. Takže jsem si řekla, že jestli někdo někam jede, tak já to rozhodně nejsem, a svou tašku s hračkami, miskami, vodítky, s pamlsky a dalšími věcmi jsem pečlivě vybalila. Panička se přištrachala domů k večeru a byla překvapená. Ani se jí nedivím...těšila se, že s ní pojedu a budu jí dělat společnost. To si ale měla rozmyslet dřív. Asi tomu budete jen těžko věřit, ale dostala jsem vynadáno, taška byla opět zabalena, dostala jsem večeři a jelo se k tetě Jitce. Tam jsme věci přemístili do většího 
vozidla. Já si pohrála s Anitkou - to si to panička u mě trochu vyžehlila - a šlo se spát. Paničky bratránek Luky chtěl, abychom spaly u něj v pokojíku, tak jsme mu vyhověly, ale moc pohodlné to nebylo. Luky pořád žvanil, a pak padal z postele a panička ho musela chytat =o). No nevyspaly jsme se ani jedna, a to jsme musely vstávat v půl 3 ráno a vyrazit na cestu!! Nasedli jsme do auta, Jitka řídila, Luky po chvíli usnul, já jsem byla zklamaná, že nejede Anitka. Panička hlídala Jíťu, aby nespala za volantem a ještě jsme nabrali paniččinu babičku. Cesta byla dlouhá, ale já to zvládala. Od Brna řídila panička až na místo. Měli jsme namířeno do ciziny - k sousedům na Slovensko do města Vel'ký Meder do termálních lázní. Dorazili jsme tam ráno kolem deváté hodiny a šli okouknout, kde budeme bydlet. Bylo to tam celkem pěkné - měli jsme samostatný domeček (prý apartmán) a kolem byla zahrádka (to hlavně pro mě =o). Jediné, co paničku štvalo, že jim chyběla vrátka, tak mě musela mít stále na očích, abych náhodnou nechtěla jít výletit. Ale já bych stejně asi nikam daleko neodešla - bylo to pro mě až příliš neznámé prostředí, a to já se zase bojím, aby se mi panička neztratila. Navíc ta spousta cizích lidí okolo. Na všechny, co bydleli v "naší" zahrádce, jsem preventivně vrčela a hlídala si svoje lidi.
Bylo tam krásné počasí, takže jsme dopoledne většinou strávili v lese, přes oběd odpočívali s Lukáškem (jsou mu skoro 4 roky, tak po "O" občas spí). Pak mě 
panička k mé nevoli zamkla v pokoji a šla se vykoupat do termálu. Já se první tři dny bála, že už se nevrátí, tak jsem na ní celou dobu volala nebo spíš řvala. Když se vrátila, vyrazila se mnou na brusle, abych se proběhala, čímž se mi snažila vynahradit svou nepřítomnost. Naštěstí mě tam nenechávala samotnou každý den, občas tam se mnou zůstala i jejich babička (koupání jí nijak extra nebere - díky Bohu). Tak to šlo celý týden. Ke konci mě ale začaly bolet ouška. Panička měla strach, aby to nebylo nic vážného. Vůbec netušila z čeho to může být. Nekoupala jsem se. Spíš jestli se mi v tom vedru nezapařily, nebo mi do nich nenafoukalo, když jsem jedla (panička mi totiž gumičkuje uši, abych je neměla jako prase). Ale radši bych byla jako prase, než když s tím vypadám jako debil a ještě mě bolí uši =o(. Aspoň mi je tedy 2x denně vytírala Betadinem - což pomohlo. Aby toho nebylo málo, v lese se na mě přisála dvě klíšťata.
Teď z příjemnějšího soudku. Musím se pochlubit, že když už jsem prý byla na té dovolené, tak mi panička dala každý den kousek kornoutu s trochou vanilkové zmrzlinky- ale jen malinko, mohla být štědřejší!
Pak se nachýlil čas jet domů. Pátek - balení, poslední koupání, koupě nějakých slovenských pitomostí (dostala jsem od paničky nový míč!!! růžový s Barbínou =o)) - je to teď moje nejoblíbenější a nejmilovanější hračka...kdo mi jí chce vzít, se zlou se potáže!!), a v 6 hodin večer se vyrazilo směr Praha. Zastavovali jsme jen jednou na čůrání, ale mě to bylo fuk, celou cestu jsem prospala. Domů jsem se hrozně moc těšila, i když výlet to byl prima.
PS: Pro ty, co chtějí cestovat s pejskem na Slovensko. Potřebujete jen PETPAS s platným očkováním + potvrzení od veterináře, že je pes zdravotně v pořádku (max. 3 dny staré). Já jsem nechala Brandy ještě pro jistotu očipovat, celou dobu (kromě noci =o) měla obojek s adresářem, psí známkou a známkou, že je očkovaná proti vzteklině. Na hranicích ani za celou dobu se nám nestalo, že by ji někdo kontroloval.
