Den dětí
Vím, že už se mě tato oslava v psím světě moc netýká, protože ofiko jsem již dospělá psí dámička, ale v tom lidském světě jsem ještě takový teenager a ti tento svátek také s radostí oslavují.
já a Luky (to víte, svítilo nám do očí sluníčko)
Ráno jsem s paničkou, paničky mamčou a taťkou vyrazili na fotbalové hřiště, kde se měla konat jakási akce. Byl to program, uspořádaný na počest dne dětí. Po chvíli přijel i Luky (paniččin bratránek) s mamčou Jitkou a vlastně se tam sešla téměř celá naše povedená rodinka. Šli jsme se podívat hlavně na ukázku výcviku služebních psů. To bylo moc pěkné - belgický ovčák cvičený na vyhledávání použitých nábojnic a dva
němečtí ovčáci cvičení na obranu a zadržování pachatelů. Pejsci to měli perfektně nacvičené, i když s hledáním nábojů byl trochu problém. Pak jsme viděli ukázku od záchranářů a jako překvápko pak přiletěl vrtulníka a sedl přímo na hřiště. Já se teda poprvé dost bála a měla v plánu vzít nohy na ramena a zdrhnout, což mi ale panička překazila. Dřepla si, strčila mě mezi nohy, abych neměla kam utéct, a trochu mě uklidňovala hlazením. Pak už to bylo v pohodě. Vrtulník se vznesl, hasiči mu naplnili zásobník na vodu a on odletěl. Pak se zase vrátil, oni zase naplnili a takhle asi ještě dvakrát. Potom dosedl na zem a zastavil motory, aby se děti mohly jít podívat dovnitř a pořádně ho prozkoumat. Panička tam musela jít s Lukynem, protože toho to náááramě zajímalo (mě teda moc ne - spíš mě zajímalo, kam si to ta panička dovolila zmizet z dohledu! Tsss!!). Asi po hodině vrtulník úplně odletěl, ale to jsem v podstatě už ani nezaregistrovala, protože na ten kravál, co dělal, jsem si už zvykla.
Luky s Jitkou a helikoptéra
Pak přišli na řadu hasiči. Ukazovali, jak vyprostí člověka z nabouraného auta, a pak to auto dokonce zapálili a následně hasili. Při tom zapalování to teda pořádně vybuchlo - rána jako z děla!! Já se teda lekla, ale kupodivu jsem se spíš zajímala o to, co to bylo a kde to bylo, než abych utíkala. Panička měla radost. Prý až bude bouřka, nebo na Nový rok bouchat petardy, tak mě to nechá v ledovém klidu (ona teda doufá..) - no uvidíme.
Bylo to teda zážitků až moc a těšila jsem se, až si doma lehnu do chodby na studenou zem a usnu. A tak se taky stalo...
