Brandy
Jak jsem už v úvodu psala, Brandy je nemocná...a vzhledem k jejímu věku, by bylo asi i divné, kdyby nebyla.
Už od 10 let ji trápí cukrovka. Ano, i psi mohou mít cukrovku. Tomu jsem se taky divila. Naučit se fungovat s touto nemocí u psa nás stálo a pořád vlastně stojí velké úsilí. Vyžaduje to disciplínu, čas. Je to velké omezení pro rodinu. 2x denně musíme píchat inzulin, teď už musíme cukr i před každým jídlem měřit. Pes se MUSÍ najíst, než se píchne. Korigujeme, kolik toho vypije. Vzhledem k injekcím je takový pes téměř nehlídatelný - málokdo zvládne dát pigáro natož změřit před jídlem cukr.
Brandy je (kvůli cukrovce) slepá, hluchá, k tomu má problémy se srdíčkem. Navíc jí praskl asi před dvěma roky vaz v koleni na zadní noze....kvůli věku neoperabilní, bere léky na bolest a díky nim byste ani nepoznali, že má něco s nohou. Ven ji ale musíme nosit, po schodech to nezvládne. A vlastně i počkat než se vyvenčí, protože sama už málokdy trefí ze zahrady domů.
Možná, že když jste dočetli až sem, si říkáte, že s takovým psem už to "nemá cenu". Vlastně mi to řekne téměř každý, komu o ní vypravím.
Měla bych spíš říkat, že i když je nemocná, je v ní "vidět" život. Když ji přijdete pohladit, pořád vrtí tím svým ušmiknutým ocáskem. Když přijdu do místnosti, nasaje čumákem okolní vzduch a má radost, že jsem doma. Pořád se jde ráda projít na zahradu. S chutí se nají. Když dostane dárek k narozeninám nebo k Vánocům, trhá papír na milion kousků a pak hledá další balíčky k rozbalení. Nevědomky moje děti i nás učí, jak se chovat ke stáří.
To je pořád hodně důvodů, proč to "má cenu".
Protože i přes pokročilý věk se netrápí. Je to člen rodiny.